Ketamin je pro psychiatry důležitá zkušenost

Foto: Adam Hříbal

Profesor psychiatrie Jiří Horáček, náměstek pro vědu a výzkum Národního ústavu duševního zdraví, bude jedním z hlavních hostů letošní Vědecké konference (středa 10. 4. v 10.40 ve Velké posluchárně). Těšit se můžeme na přehled současných nálezů neurobiologie působení psychedelik v kontextu výzkumu mysli a možného léčebného využití u vybraných skupin psychických poruch.


Název vaší přednášky v rámci Vědecké konference na 2. lékařské fakultě zní: „Psychedelika: od dekonstrukce mysli k moderní psychiatrické léčbě“. Můžu vás poprosit o krátkou anotaci?

Psychedelika představují skupinu psychoaktivních substancí, která zahrnuje některé  indolaminy (např. psilocybin a DMT), ergolinové deriváty s indolovým jádrem (LSD) a zástupce substituovaných fenylethylaminů (např. meskalin). Těmto látkám jsou pak blízké rovněž antagonisté glutamatergních NMDA receptorů. Tradičně je neurobiologie působení psychedelik studována na úrovni interakce s dopaminergními, serotonergními a glutamatergními receptory. Z hlediska funkčních změn mozku však psychedelika vedou ke změnám funkční konektivity a aktivity kortiko-striato-talamo-kortikálních okruhů. Novější nálezy pak rovněž svědčí pro indukci rychlých neuroplastických změn, které mohou být podkladem léčebného využití těchto látek v psychiatrii. Tento neuroplastický efekt pak klinicky souvisí s recentním průkazem přímého antidepresivního působení psilocybinu u pacientů s farmakorezistentní depresí. Mechanismy antidepresivního působení psilocybinu nejsou dosud plně prozkoumány, v úvahu však přichází celkem čtyři hlavní kandidátní mechanismy: 1) přímý účinek na 5HT receptorech, 2) stimulace neuroplastických procesů, 3) účinek na funkční/energetické stavy mozku, 4) psychologický efekt. Sdělení se bude věnovat přehledu současných nálezů neurobiologie působení psychedelik v kontextu výzkumu mysli a možného léčebného využití u vybraných skupin psychických poruch.

Co si jako laik pod dekonstrukcí mysli můžu představit? Něco jako defragmentaci disku na počítači? Tedy (v tomto případě psychedeliky) vynucené přeskládání jednotlivých částí tak, aby ve výsledku fungovaly efektivněji?

Dekonstrukce je termín, který ve filosofii využíval především francouzský filosof Jacques Derrida. Odkazuje k rozložení nějakého jevu na jeho základní konstrukční, strukturální nebo také historicky dané prvky s cílem lépe pochopit či nově přeformulovat studovaný jev. V našem případě fenomenologie psychických obsahů navozených psychedeliky slouží jako nástroj porozumění tomu, jak vzniká základní fenomenální zkušenost.

Jakému typu pacientů mohou být psychedelika užitečná? V poslední době se zmiňuje např. jejich využití v paliativní péči... Mohou být při kontrolovaném užití vhodná i při některých duševních (případně jiných) onemocněních?

Jistě, psychedelika se dnes velmi intenzivně testují v řadě psychiatrických indikací. Patří mezi ně nejen deprese a existenciální distres u vážně onkologicky nemocných, ale také depresivní porucha, úzkostné stavy, obsedantně kompulzivní porucha a cefalea a další.

A jak je vůbec výzkum v této poměrně „nové“ oblasti daleko? Jedná se zatím spíše o zkoumání psychedelik v souvislosti s lepším porozuměním tomu, jak funguje lidská mysl? Nebo už má i klinický přesah, tedy využití při léčbě konkrétních diagnóz?

Ano, paralelně se základním neurovědním výzkumem, který využívá psychedelika ke zmíněné dekonstrukci psychiky, běží také výzkum čistě klinický, který se snaží potvrdit efektivitu psychedelik u řady diagnóz. Hlavní výhoda spočívá v tom, že nástup efektu by měl být velmi rychlý. Například pro léčbu deprese je podstatné, že jediné podání psilocybinu (nebo ketaminu) vede ke snížení depresivních příznaků podobně výrazně, jako toho dosahují antidepresiva za pět týdnů. V této souvislosti se pak nejintenzivněji studují neuroplastické změny, které tyto látky navozují velmi rychle.

Proč se „oficiální“, lékařský výzkum rozběhl až v poslední době? Anebo existoval už dříve, a pouze se v poslední době o něm víc mluví?

Psychedelika jsou atraktivním předmětem studia a představují naději pro léčbu některých diagnóz dnes podobně jako před půl stoletím. Zastavení výzkumu těchto látek začátkem 70. let, kdy byly rozhodnutím americké administrativy celosvětově zařazeny mezi nejpřísněji kontrolované substance, bylo převážně politicky motivované. Důvodem bylo to, že LSD hrálo zásadní roli při revoltě hippies a protiválečném hnutí. Následně se medicínský výzkum utlumil a trvalo nějakých čtyřicet let, než dospěla generace mladých výzkumníků z té doby. Dnes tito lidé vedou odborné společnosti, jsou v politické administrativě, a to způsobilo, že se výzkum znovu uvolnil na řadě pracovišť včetně České republiky. Existuje hned několik důvodů, proč jsou psychedelické látky ve výzkumu tak důležité. Jeden z nich je, že představují zcela nenahraditelný nástroj poznávání toho, jak náš mozek funguje a jak zpracovává informace z okolí. Druhým důvodem je narůstající evidence o možném klinickém využití této farmakologické skupiny.

Kdy jste se jako odborník – psychiatr začal psychedeliky zabývat a co vás k tomu vedlo?

Ke studiu psychedelik mne přivedl před patnácti lety ketamin, což je disociativní anestetikum. Ketamin v nižších (subanestetických) dávkách navozuje stavy velmi podobné klasickým serotonergním psychedelikům. Ketamin je zajímavý proto, že velmi dobře modeluje schizofrenii u zdravých jedinců. Současně je dnes intenzivně využíván také pro svůj rychlý antidepresivní potenciál.

V loňském roce jsme měli v rámci Vědecké konference jako jednoho z hlavních řečníků prof. Lukeše, který je známý mj. tím, že sám na sobě provádí výzkumy s tasemnicemi, které v sobě chová. Máte vy obdobné zkušenosti s psychedeliky?

Zkušenost samozřejmě mám. Považoval jsem za správné a etické být jeden z prvních dobrovolníků v námi řešených grantech věnovaných působení ketaminu i psilocybinu. Mimochodem, řada odborníků se domnívá, že konkrétně ketamin je pro psychiatry důležitá zkušenost. Ketamin totiž blokuje NMDA receptory pro glutamát, které jsou narušené u schizofrenie, a prožitek je velmi podobný symptomatice této poruchy. Tím umožňuje lépe rozumět našim pacientům. Kolem toho tématu se vede zajímavá odborná debata.

Created: 9. 4. 2019 / Upraveno: 12. 3. 2020 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková