Prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D., je imunolog (Ústav imunologie 2. LF UK a FNM) a ředitel biotechnologické firmy Sotio, věnuje se nádorové imunologii a imunoterapii. Je jedním z vyzvaných řečníků Vědecké konference, jeho přednáška Věda a byznys: co je úspěch? zazní ve čtvrtek v dopoledním imunologickém bloku. Rozhovor.
V pondělí jste oznámili uzavření smlouvy s nizozemskou společností Synaffix B.V. ohledně vývoje přípravků ADC nové generace pro léčbu nádorů pevných tkání. Co přesně to bude znamenat?
Antibody drug conjugates (ADCs) v posledních letech patří mezi nejúspěšnější technologie pro vývoj nových onkologických přípravků. Jde o komplex monoklonální protilátky namířené proti nádorovému antigenu a nějaké formy cytotoxické látky, toxinu. My se jejich vývoji věnujeme od roku 2016. Ač je samotný princip jednoduchý, v praxi závisí úspěch jednotlivých molekul na správné kombinaci protilátky, toxinu a technologie, která toxin k protilátce připojí. Spolupráce se společností Synaffix rozšiřuje naše portfolio technologií pro přípravu ADC o další platformu. Jsme rádi, že se povedlo spolupráci domluvit těsně předtím než Synaffix koupila velká firma Lonza.
Pokud jde o uvedení léku proti rakovině na trh: V jaké fázi se nacházíte?
Vývoj léku proti nádorovým onemocněním trvá zpravidla deset až patnáct let a zahrnuje několik fází klinických zkoušek. Pravděpodobnost, že vyvíjený lék projde úspěšně klinickým hodnocením, je v onkologii pouze pět až sedm procent. Do klinické fáze jsme dovedli již čtyři různé přípravky, nicméně odhadovat kdy, nebo jestli vůbec se některý může dostat na trh, je věštění z křišťálové koule. Je před námi ještě řada let klinických hodnocení. Kdykoli na naší cestě se může stát, že vyvíjený přípravek selže. Na druhou stranu v případě dobrých dat, která by vedla například ke spolupráci s farmaceutickou firmou, se může stát, že ve vývoji nebudeme pokračovat my, a přesto budeme projekt považovat za úspěšný.
Jaké specifikum má rozvíjení biotechnologií v Česku?
Biotechnologie nejsou v České republice příliš rozvinutým oborem. Jsme v tomto oboru největší a zároveň jedni z mála, kteří se vývoji léků na mezinárodní úrovni věnují. Protože děláme věci, které se v České republice v minulosti nedělaly, je například velmi těžké, až nemožné najít některé specialisty, které biotechnologická firma pro úspěšný vývoj potřebuje. V SOTIO pro nás proto pracuje řada expertů ze zahraničí. Na rozdíl od některých vyspělých západních zemí tu také doposud chybí jasná strategie podpory výzkumu a vývoje či biotechnologického sektoru jako takového. Obrovský prostor ke zlepšení je v oblasti spolupráce univerzit s investory na přenosu výsledků výzkumu do praxe. Moc doufám, že období, kdy média a někdy i zástupci univerzit v podstatě skandalizovali upřímně míněnou snahu soukromých investorů pomoci českým univerzitám v rozvoji, byť třeba i jen formou daru, je minulostí. Ultimátním cílem translačního výzkumu by měl být přes poznatků do lékařské praxe a to bez spolupráce akademického a soukromého sektoru nejde.
Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?
Koncem devadesátých let, abych šel zkusit konkurs na stipendium na studijní pobyt do USA v posledním ročníku medicíny. Do té doby jsem o tom vůbec nepřemýšlel a představovalo to pro mě zcela zásadní profesní krok dopředu.
A co byste poradil mladým vědcům?
Vybírat pečlivě tým, ve kterém začít Ph.D. program, zaměřit se na kvalitu publikací, citovanost, schopnost dlouhodobě dosahovat kvalitních výsledků. Po skončení Ph.D. pak za nezbytný krok považuji postdoc v zahraničí, tak jak je standardem ve Francii, Německu apod. Naším úkolem pak je motivovat vědce k návratu do Čech a vytvářet jim pracovní pozice a podmínky pro to, aby mohli pokračovat v kariéře i u nás.
