Spisovatel Václav Kahuda bude hostem Igora Malijevského a Jaroslava Rudiše v motolském speciálu EKG O Lásce a Tlacích. Středa 10. dubna ve 12.15, Velká posluchárna. Rozhovor.
S Václavem Kahudou o planetárním pohybu, technologiích a Asociaci spisovatelů
Václav Kahuda se vyučil se štukatérem v Kafkově atelieru, prošel řadou dělnických zaměstnání (noční hlídač, hrobník, topič apod.). Ve druhé polovině 80. let 20. století se angažoval v hudební skupině Tři sestry. Publikoval v časopisech a mimo jiné romány Houština (1999), Vítr, tma, přítomnost (2014) a Bytost (2017). Mezi lety 2016 a2019 byl předsedou Asociace spisovatelů.
Fotografie na této straně: Pavel Šmíd
V nejnovější novele Bytost (2017) vyprávíte o budoucím světě, v němž lidé a technologie žijí v zásadě v souladu: Je tím světem, který k této utopii směřuje, náš svět, věříte v humanizaci technologií, kterými jsme stále těsněji obklopeni?
Ano, věřím v kooperaci umělé inteligence a lidí. Komplexita života narůstá a již v současnosti je takřka nemožné obsáhnout všechny poznatky v jednotlivých oborech lidské činnosti, zejména pak ve vědě. Člověk potřebuje pomoc.
Ve vašem předchozím románu Vítr, tma, přítomnost (2014) se to jen hemží zpravodajskými službami a reagujete v něm mimo jiné na konspirace a dezinformace, které tehdy už silně působily na veřejné mínění. Stalo se od té doby na tomto poli něco, co vás ještě překvapilo?
Realita, respektive současné globální i tuzemské mediální prostředí mne v podstatě šokovalo mírou promořenosti komerční i politickou propagandou. Černé je bílé a bílé je černé, hra zrcadel. Objektivní, verifikovatelná informace je v podstatě ta nejdražší, vzácná komodita.
Tento váš román se vyznačuje také tím, že v něm přehodnocujete polistopadovou transformaci. Prezident Miloš Zeman v poslední době učinil některé vstřícné kroky ke Komunistické straně a bývalým komunistům a premiér Andrej Babiš svým chováním legitimizuje pragmatismus, s nímž se za normalizace realizovali ti, kdo netrpěli přílišnými zábranami. A část společnosti s jejich přístupem sympatizuje. Jak tato situace zapadá do příběhu českého vyrovnávání se s minulostí?
Sociální evoluce probíhá v celém masivu společnosti, je závislá na technologických objevech a ekonomických cyklech. Komplementární chování politiků a médií ukazuje na lokální mocenské konspirace. Geopolitické vlivy jsou ovšem rozsáhlé a působí v tak širokých a hlubokých souvislostech, že se jedná o planetární pohyb celé lidské historie. Tabu, legendy a pohádky zde mají své místo.
Vítr, tma, přítomnost vyšla mimochodem čtrnáct let po vašem předcházejícím díle Proudy. Proč takový odstup, prožíval jste tvůrčí krizi, nebo jste jen nechával zrát téma?
Ano, „b“ je správně. Musel jsem osobnostně dozrát, abych mohl používat nástroje, které jsem získal jako bonusový balíček k souboru vlastností při svém narození.
Tři roky (2016–2019) jste byl předsedou Asociace spisovatelů, která vznikla v roce 2014 jako čtvrtá spisovatelská organizace působící v Česku. Čím se Asociace odlišuje od ostatních spolků a co se za vašeho předsednictví zdařilo? Soustředili jste se jen na centrum, nebo jste pamatovali i na regionální literární život?
Asociace spisovatelů uvádí ve svém zakládajícím prohlášení potřebu iniciovat vznik platformy pro všechny slovesné tvůrčí pracovníky. Základní ambicí je dosáhnout takové míry společenské podpory a informovanosti o literatuře a jejích tvůrcích, která je dnes běžná v rozvinutých evropských státech. Členy Asociace jsou spisovatelé ze všech koutů naší republiky. V současnosti běží již druhým rokem akce, kdy deset spisovatelů postupně čte v desíti regionálních knihovnách, za rok se tedy uspořádá sto literárních večerů ve všech regionech České republiky.
S čím přicházíte do Motola?
Přečtu zde pár stránek ze své zatím poslední knihy Bytost.
Na čem nyní pracujete?
Zárodky potřebují teplo, tmu a ticho. Nemyslím, že bych vám na vaši otázku mohl říct něco rozumného.
