Nenechte si ujít tradiční zhodnocení konference, jehož autorem je proděkan pro vědu a výzkum prof. Jan Trka.
Vědecká konference (VK) by měla být minimálně vědeckým vrcholem fakultního života – její společenské ambice přebírá již třetím rokem Noc fakulty, a nutno říct, že velmi úspěšně! Začnu tedy od konce a pochválím organisátorům letošní Noc: byla výborná, skvěle zorganisovaná, bohatě navštívená, se skvělou atmosférou. Takže gratulace Ondřeji Hubálkovi, Báře Vyhnánkové a Adamu Lázničkovi a celému jejich (početnému) týmu, jmenovitě pak i roztleskávačkám 2. LF – jen tak dál!
Očekávanými highlighty vlastní Vědecké konference jsou obvykle přednášky hlavních hostů – a bylo tomu tak i tentokrát. Prof. Passarge nás provedl vývojem pohledu na nemoc z hlediska fenotypu a genotypu, a bylo zřejmé, že by o genetických poruchách mohl povídat hodiny a hodiny. Všichni jsme asi ocenili smutně zábavný úvod, ve kterém nám prof. T. Seeman doložil, jak komunistická tajná služba sledovala „nepřátelské“ styky jeho rodiny s tímto předním světovým genetikem. Publikum si jednoznačně podmanil prof. Lukeš, jehož zaujetí pro věc a spousta vtipných faktů o mikrobiomu zaujaly, pobavily a stimulovaly řadu dotazů (audionahrávku přednášky najdete zde).
Vynikající úroveň faktickou i edukační měly přednášky vyzvaných řečníků, vědců a pedagogů z naší fakulty a fakultní nemocnice: doc. Zuny, dr. Tomka, doc. Čakrta a dr. Šrámkové – právě její přednáška byla vynikajícím příkladem toho jak jednoduše, a přitom zcela přesně popsat komplikovanou problematiku, jakou je bezpochyby léčba leukemie pomocí geneticky modifikovaných T lymfocytů.
Vybrané přednášky post- i pregraduálních studentů potvrdily, že minimálně formální stránka presentací se stále vylepšuje a vědeckou úrovní naše Vědecká konference obstojí mezi specialisovanými konferencemi. To je jistě dobrá zpráva, a drobné připomínky doplním tradičně na konec. Zaslechl jsem výtku, že naprostá většina presentací pochází z úzkého spektra oborů. Ano, je tomu tak – skutečně se špičková věda na fakultě koncentruje na několik pracovišť, převážně klinických (pokud vás hned napadla neurologie, dětská hematologie, pediatrie, kardiologie či urologie, nemýlíte se). Rádi bychom poskytli prostor i dalším oborům, ale prvním kritériem pro výběr příspěvků je pro Vědecký výbor konference kvalita výzkumu a zpracování výsledků, a tím je (omezený) záběr dán. Nejlepší příspěvky (vybrané Vědeckým výborem, proděkanem pro vědu a výzkum a studentskou komisí) získávají ceny. Seznam výherců jednotlivých cen naleznete pod článkem, nicméně je třeba připomenout, že hlavním účelem konference není soutěž o ceny, ale snaha předvést to nejlepší z vědy na 2. LF! To platí i o posterech, kde často byly k vidění velmi kvalitní vědecké výsledky – svědčí o tom i fakt, že cenu pro nejlepší pregraduální příspěvek získal právě poster.
Konferenci tradičně doprovázely související akce: bohatě navštívený byl středeční ranní workshop Jana Zuny a Tomáše Kaliny o scientometrii a příbuzných tématech. Takže kdo chtěl, už pojmům jako h-index a impakt faktor do smrti rozumí a ví, podle čeho si vědci vybírají časopisy a časopisy články.
Šimon Pánek je osobností, kterou není třeba představovat (i když ho neformálně představil novinář Jan Pergler), a jeho povídání o „náčelnictví“, neboli o vedení lidí, bylo pro budoucí lékaře velmi inspirativní. Většina z nich se totiž v životě dostane do situace, kdy bude vést tým spolupracovníků – a to bez předchozí přípravy a specialisované výchovy. Diskuse se Šimonem Pánkem měla ale přesah i do společenského života a politiky a rozhodně nenudila.
Kulturní částí Konference byla „čtvrteční chvilka poesie“ s držitelkou ceny Magnesia Litera Olgou Stehlíkovou, kterou uvedl populární literární kritik Josef Chuchma a doprovodil hudebník Tomáš Braun. Měli jsme tak možnost seznámit se se skromnou, tichou ženou, působící před plnou posluchárnou spíše stydlivě, ale také velmi pregnantně se vyjadřující básnířkou (sbírka Týdny a „multimediální“ projekt Vejce/Eggs jsou vynikajícími příklady).
Než se dostaneme k těm několika negativům, kterých jsem si na letošní Konferenci všiml, jen malé vysvětlení – proč v Žížale a ne v rekonstruovaných krásných posluchárnách. Jak většina z vás ví, přestavba předsálí poslucháren a chodby v budově děkanátu/ředitelství prakticky znemožnila využití poslucháren. Prostředí Žížaly je pro Konferenci velmi vhodné, má ale dvě jasné a velké nevýhody: limitovanou kapacitu posluchárny (zakusili jsme všichni na vlastní kůži) a vzdálenost od klinických pracovišť Motola. Co se dá dělat, snad tedy příští rok... pokud nás nemocnice zase nějak nepřekvapí.
Negativa Konference nejsou jiná než v předchozích letech – a kdo čte mé referáty pravidelně, už asi ví, co se dočte. Výše jsem psal, že formální kvalita příspěvků je rok od roku lepší, o absolutní kvalitě výsledků se to říci nedá. Vyslovenou bombu jsme prostě ani letos nezaznamenali, což ale – znovu zdůrazňuji – nesnižuje celkovou výbornou kvalitu. Ubývá i tradičních neduhů presentací – mezi které patří „přepálený“ (tedy příliš zdlouhavý) úvod, absence shrnutí a interpretace výsledků, lajdácké vyjadřování či presentování v bílém pracovním oblečení (ano, za to jistě může přesun do Žížaly). Opakující se chybou tak zůstává diapositiv „nabitý“ daty, čísly, zkratkami (srozumitelnými jen velmi zasvěceným), opatřený komentářem ve smyslu: „Tohle je složité, máme spoustu výsledků, nebudu je tu teď všechny z časových důvodů rozebírat.“ Takže: pokud něco nechcete nebo nemůžete rozebírat, neukazujte to. Pokud nechcete procházet podrobně tabulku (nebo ještě hůře hutný odstavec textu) s výsledky, shrňte je do slovního komentáře: „Výsledky metod X, Y i Z ukázaly, že hodnota A se zvyšuje s růstem hodnoty B“. Ukazovat složité výsledky jen proto, abychom ukázali, jací jsme machři a co všechno umíme, je kontraproduktivní – ztrácíme jen pozornost posluchačů.
Vždy také vyzýváme všechny účastníky, aby své sdělení (přednášku i poster) přizpůsobili nespecialisovanému publiku – typický návštěvník Konference je student, a ten nezná specialisované metody v neurovědách či hematologii. Pokud to neuděláte, posluchač či posterový obchůzkář bude rychle odrazen přívalem cizích slov, nepochopitelných metod... a délkou a hutností textu. Především u posterů platí, že méně (textu) je často (více) pochopených informací.
Pořád vidím přednášející, kteří bezprostředně po přednesení, či alespoň hned po skončení své sekce prchají pryč... nepochopitelné, stejně jako fakt, že školitelé nepřijdou na přednášku svého studenta. Jak často mají možnost doktorandi přednášet před plnou posluchárnou?! Nebylo by dobře je podpořit, například v diskusi, když padne záludná otázka? Podle mne je to prostě ke studentům neslušné, a za druhé by možná někteří školitelé zjistili, že jiní přednášející mají mnohem zajímavější výsledky a umí je lépe presentovat.
Bohužel trvá téměř naprostá absence lékařů-kliniků (čest výjimkám!), zdůvodněná (domýšlím si) jinou naléhavou pracovní aktivitou, ale způsobená spíše nezájmem. Škoda. Jejich. Ti, kteří přišli (třeba proto, že sami presentovali své výsledky), nejenže nelitovali, ale byli příjemně zaskočeni kvalitou a atmosférou Konference.
A tím můžeme tento přehled ukončit – ano, kvalita slušná, návštěva dobrá, atmosféra výborná, nemluvě o brioškách. Děkuji tímto všem, kteří se o hladký průběh Konference zasloužili (jmenovitě za celý děkanát Renatě Bourahi, a zejména pak neúnavné Tereze Kůstkové!).
prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.,
proděkan pro vědu, výzkum a doktorské studium
Cenu za nejlepší přednášku získal MUDr. Ondřej Fabián za přednášku Dětská ulcerózní kolitida – může imunohistochemický průkaz CD30+ lymfocytů ve střevní sliznici zpřesnit diagnózu? (školitel prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D.).
Cenu za nejlepší poster získala Mgr. Júlia Pajorová za poster Morphology of a Fibrin Nanocoating Influences Skin Cell Behavior (školitelka doc. MUDr. Lucie Bacakova, CSc.).
Cenu návštěvníků konference (vybírala komise v následujícím složení: Alžběta Harárová, Václav Heřman, Adam Láznička, Ondřej Lukáč, Anna Olšerová, Petr Urban, Kateřina Váňová) získal MUDr. Julius Lukeš za přednášku Identifikace a charakterizace dvou nových fúzních genů, AIF1L–ETV6 a ABL1–AIF1L, u ETV6–ABL1–pozitivní dětské akutní lymfoblastické leukémie (školitelka MUDr. Markéta Kubričanová Žaliová, Ph.D.).
Cenu proděkana pro vědu a výzkum získala Mgr. Kateřina Rejlová za přednášku Role demethyláz histonů v transkripční regulaci hox genů u PML–RARA+ pacientů s akutní myeloidní leukémií (školitelka RNDr. Júlia Starková, Ph.D.).
Cenu za nejlepší prezentaci pregraduálního studenta získala Bc. Mária Stratilová za poster Intrakraniální aneuryzmata – podíl zánětlivých změn cévní stěny na jejich ruptuře a vzniku subarachnoideálního krvácení (školitel prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D.).
Poukazy na 100 šálků kávy za úspěšné vyplnění Testu pozorného posluchače získal (náhodným losováním) Viktor Veselý.
