Vědeckou konferenci 2019 tradičně shrnuje a hodnotí hlavní organizátor prof. Jan Trka, proděkan pro vědu a výzkum.
Psaní o proběhlé konferenci je příjemné minimálně ze dvou důvodů: za prvé to znamená, že konference už skončila a hlavní organisátor má na další (téměř) rok klid, a za druhé mi to umožňuje připomenout si zajímavá vystoupení a ocenit je.
Na začátku bych ocenil snahu všech, kteří se na bezesporu úspěšném průběhu konference letos podíleli – snad na nikoho nezapomenu. Díky tedy patří děkanátnímu týmu pod vedním dr. Marty Hruškové, vědeckému výboru pod vedením doc. Jana Zuny, propagačnímu týmu Mgr. Ing. Terezy Kůstkové a studentskému týmu vedenému Adamem Lázničkou. Organisace klapala, promítání promítalo, jídlo a pití se jedlo a pilo, propagace propagovala. Myslím, že pro hladký chod konference jsme nemohli udělat více – oprávněná je snad jen výčitka presentujících autorů posterů a vedoucích poster-walků, že neměli šanci zúčastnit se dalších poledních programů (a tu vezmeme pro příští roky v úvahu).
Oba hlavní řečníci nepochybně splnili svou roli a zaujali početné publikum – prof. Jiří Horáček atraktivitou tématu (koho by nezajímaly halucinogeny, že) a vtipnými vypravěčskými odbočkami, prof. Jan Marek pak příběhem superúspěšného českého lékaře v zahraničí. Prof. Kevin Warwick představil neobvyklé téma člověka-stroje krásnou britskou akademickou angličtinou a s nadhledem.
Nesmíme zapomenout ani na naše a „naše“ řečníky – doc. Ondřeje Hrušáka, prof. Petra Pohunka, doc. Petra Ošťádala, prof. Davida Kachlíka a dr. Francesca Angelucciho. S větším či menším úspěchem přesvědčili posluchače o důležitosti a zábavnosti svého výzkumu, ale i o tom, že forma je v případě přednášky téměř stejně důležitá jako vlastní výsledky.
Z hrobu vstalá literární féerie EKG přivedla po přestávce do Motola opět duo Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš s jeho hosty a povídáním o tlacích ve vztazích. Mgr. Drahomíra Dvořáková představila nové metriky dopadu vědeckých prací a rozpoutala debatu o tom, proč a jak mají vědci svou práci propagovat na sociálních sítích (aneb sledujte i vědce na Twitteru a Instagramu...!).
Hlavní odbornou náplní konference jsou ale vždy přednášky a postery našich studentů – a ty se letos obzvlášť vydařily. Kvalita většiny presentací byla mimořádně vysoká, ale na vítězce – dr. Evě Fürstové – se porota shodla bez zaváhání. Její práce, stejně jako presentace dalších oceněných i neoceněných, dosvědčují, že vezmete-li chytrého a pracovitého studenta naší fakulty a vsadíte ho (nebo ji) do inspirativního prostředí, dodáte zajímavé téma a mentora, dostanete mladého zapáleného vědce či vědkyni a dobře provedený výzkum. Kompletní seznam oceněných najdete níže a je třeba dodat, že významně se na kvalitě programu konference podíleli pregraduální studenti.
Výherci Vědecké konference 2019
- MUDr. Eva Fürstová – Cena Jana Hergeta (dříve Cena za nejlepší přednášku)
Department of Development and Regeneration, Catholic University of Leuven, Leuven, Belgie; Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
Školitel: prof. MUDr. Pavel Dřevínek, Ph.D.
- Mgr. Iva Valentová – Cena za nejlepší poster
SOTIO a. s., Praha; Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol
Školitel: prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.
- Mgr. Jana Plešková – Cena návštěvníků konference
Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol; Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
Školitel: prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.
- MUDr. Lukáš Plachý – Cena proděkana pro vědu a výzkum
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol
Školitel: doc. MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D.
- Igor Odintsov – Cena za nejlepší prezentaci pregraduálního studenta
Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol; Department od Pathology, Memorial Sloan Kettering Cancer Centre, New York, USA
Školitel: Romel Somwar, Ph.D.
A teď následuje obvyklá sekce „co se nepovedlo“... začněme od drobností a postupujme k tomu horšímu:
- Do odborné presentace prostě nepatří hovorová čeština a obraty typu „holky víc vydržej“ – třebaže věcnou správnost vyřčeného nikdo nerozporuje.
- Úvod presentace má být úvodem a nikoli hlavní náplní přednášky.
- Na odbornou konferenci nepřicházím proto, abych jen odříkal svoje a pak uprchl, případně vyslechl přednášku kolegyně a pak se ostentativně zvedl a dral se sálem pryč (jako osazenstvo nejmenovaného Ústavu po přednášce jejich representantky). Cílem je totiž i vyslechnout si přednášky (či zhlédnout postery) ostatních, něco se dozvědět, porovnat kvalitu výsledků atd.
- Pokud přijede na svou alma mater přednášet mimořádně úspěšný (jako lékař i vědec) absolvent působící v zahraničí, je to vždy velká událost a málokdo si ji nechá ujít. Ne tak na naší fakultě a v nemocnici – prof. Marek nepřilákal z naší akademické a zdravotnické obce téměř nikoho. Prostě nás to asi nezajímá a ta třičtvrtěhodinka času se nedá v pracovním zaujetí vyšetřit. Pokud chce někdo namítnout, že o události nevěděl, musí trpět percepční či kognitivní poruchou (omlouvám se za amatérský exkurs do neurologie).
- Všeobecná ignorace přednášek a posterů našich doktorandů a mediků (ale i kolegů) je každoročním fenoménem. Mezi studenty v publiku jen výjimečně probleskly fonendoskop, kladívko či lysinka lékaře, lektora či vědce. Škoda – vědecká práce aktivních účastníků a způsob její presentace by mohly být poučením pro starší kolegy ucházející se o vědecko-pedagogické tituly, a členové vědecké rady by pak nemuseli trpět při jejich vystoupeních.
Ale abych neskončil v negativním duchu! Naše fakulta se – když se to hodí – ráda pyšní svou vědeckou tradicí. Naši doktorandi i vybraní medici či studenti fyzioterapie udržují tuto tradici při životě. Pracujme na tom, abychom jim k tomu vytvořili přátelské prostředí a poskytli dobré vedení a materiální podporu.
Těšme se na VK2020 i na programové změny, které pro vás, naše věrné publikum, připravujeme...
prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D., proděkan pro vědu a výzkum
