PhDr. Mgr. Martin Rychlík, Ph.D. (*1977) Etnolog a novinář píšící o vědě a vysokém školství. Vystudoval etnologii i dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Ph.D.), kde v letech 2009–15 působil jako odborný asistent. V roce 2009 absolvoval stipendijní stáž díky The Japan Foundation na University of Tokyo/Tódai (komunikace vědy). Je autorem dvou monografií o tetování (2005, 2014) a editorem dvou popularizačních knih etnografa dr. Miloslava Stingla. Od roku 2000 pracuje v médiích: postupně v agentuře ČTK, týdeníku Euro, webu Česká pozice a nyní v Lidových novinách. Je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF a členem vědecké rady Nadačního fondu Neuron.
Co vás zajímá na podvodech ve vědě a co vás k tomuto zájmu přivedlo?
O podvody a nepravosti se člověk od novin začne zajímat takřka přirozeně – je to jedno z hlavních témat novinářské práce. Poté co jsem v týdeníku Euro pracoval jako editor (a už mne to moc nebavilo), jsem dostal od šéfredaktora Istvána Léko možnost vybrat si svůj „obor“ pro reportování. A tak jsem začal psát o vědě a výzkumu, školství, o zajímavých a chytrých lidech i jejich práci. Člověk se díky tomu pořád něco učí a dozvídá. Postupem času se dostanete i trochu pod povrch PR sdělení a tiskových zpráv, máte své zdroje a zkoušíte se zorientovat v tom, co je, a co není „dobrá věda“ – i jak jí mediálně pomoci. Snažím se proto psát o opravdu kvalitních počinech v ČR, článcích v top časopisech či ERC grantech, ale na druhé straně také o věcech, jež vědu poškozují. Velikou školou pro mne bylo období ministrování Josefa Dobeše (VV) na školství, kdy jsem psal na České pozici o fondech EU, o podivných stamilionových projektech typu OKNO, SPORT a DV-TECH, o problémech s cenou pozemků pro superlaser ELI, o personálních rošádách, politikaření a podobně. Nejzajímavější z vědy bylo asi naše odhalení kauzy profesora Karla Bezoušky, který se v Mikrobiologickém ústavu AV ČR dopustil manipulace s cizími vzorky. Akademie věd i Univerzita Karlova se k tomu postavily čelem, ustavily etickou komisi, která vše důsledně vyšetřila. To je možná i důvod, proč mne to baví, protože věříte, že medializace podvodů, špatné publikační praxe a podobně alespoň trošku přispívá k očistě prostředí. Snad.
Proč jste přijal pozvání k naší panelové diskusi?
Abych se něco nového od vědců dozvěděl a naopak jim nabídl pohled z druhé, žurnalistické strany. Jako novináři děláme bohužel plno chyb, protože třeba do deníku musíte ročně napsat cca tři sta článků... Takže neustále hledáte nová čtenářská témata a šéfům i editorům se samozřejmě nejvíce líbí konfliktní věci: spory, žaloby, miliardy, podfuky, predátorské časopisy a krádeže. Abych měl co psát, musím si s lidmi, kteří o tom hodně vědí, povídat, scházet se. Jinak to nejde.
