Prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, bude jedním z hlavních hostů letošní Vědecké konference. Mluvit bude o prokaryotech a eukaryotech, která jsou součástí každého z nás. Ve čtvrtek 26. dubna od 10.30 v Pelouchově posluchárně.
Vaše přenáška bude mít název „Nejsme sami – my a náš mikrobiom a eukaryom“. O čem bude?
Cílem bude seznámit posluchače s informacemi o prokaryotech a eukaryotech, která jsou součástí každého z nás. Ukazuje se, že mají výrazně větší vliv na naše zdraví a vlastnosti, než se dosud předpokládalo. Řekneme si o závažných důsledcích přehnaného používání antibiotik, ale i o humorných aspektech našeho mikrobiomu.
Jste ředitelem Parazitologického ústavu v Biologickém centru v Českých Budějovicích. Kolik času věnujete řízení ústavu a kolik vlastní vědecké práci, kterou, předpokládám, stále děláte?
Snažím se ředitelovat od osmi do devíti hodin ráno v ředitelně a ostatní řešit maily buď večer, nebo brzy ráno. Po zbytek pracovní doby jsme v laborce nebo na cestách.
Na čem momentálně pracujete? Je v oblasti parazitologie, které se věnujete podrobněji, aktuálně (nebo dlouhodobě) nějaká nezodpovězená otázka, která vám osobně nedává spát, a rád byste ji vyjasnil?
Nezodpovězených otázek, které mi nedávají spát, je hodně. Některé se týkají mých oblíbených trypanosom (např. proč se jedna trypanosoma, kterou jsme našli v jednom hmyzáčkovi, rozhodla překódovat všechny svoje stopkodony na smysluplné kodony). Jsou diplonemy, dosud obskurní prvoci, nejdiverznějšími euakryoty světového oceánu? Pokud ano (a já jsem o tom už přesvědčený), půjde je geneticky modifikovat, a tudíž efektivně studovat? Podaří se nám dostat do kultury ty nejběžnější hlubokomořské zástupce, kteří jsou prakticky v každém litru mořské vody, ale zatím o nich nic nevíme? Právě jsem na jejich lovu v Japan Institute of Marine Science & Technology, tak mi držte palce.
Stále ve svých útrobách chováte několikametrové tasemnice?
Několik metrů patrně stále mám, ale v poslední době dramaticky klesla produkce vajíček, tak nevím, co se s nimi děje. Provedl jsem ještě další samo-infekce a snažíme se zabývat jejich důsledky na můj mikrobiom.
Proč je užitečné, aby děti nevyrůstaly ve sterilním prostředí, ale přišly do styku se „špínou“ a parazity? A jakým způsobem jim to nejlépe můžeme přirozeně umožnit?
Toto je téma na hodinovou přednášku či mnohahodinové psaní, tak se pokusím být stručný. Prudký nárůst obezity a celé řady chorob, jako je zánět střev, alergie, cukrovka 1. typu aj., lze vysvětlovat změnami v našem (převážně) střevním mikrobiomu. Víme o těchto věcech ještě poměrně málo, i když pokrok je v posledních letech prudký, což je nadějné. Zejména malé děti by měly být exponovány co nejvíce antigenům, aby se jejich imunitní systém „vyučoval“. Nejjednodušší je posílat je na prázdniny do přírody, nechat je hrabat se v hlíně a dalším organickém materiálu, jíst pestrou stravu apod. Dále se ukazuje, že je důležité – pokud to samozřejmě není nutné – vyhýbat se aplikaci antibiotik, alespoň do věku tří let. Je to ale vše kontroverzní záležitost, nikdo nechce, aby děti začaly mít hepatitidu, aby jejich maminky odmítaly očkování či antibiotika.
Více o prof. Lukešovi a jeho práci a názorech se můžete dozvědět např. zde.
