Občas se tam i pohádáme

Tags

Spisovatel a hudebník Jaroslav Rudiš bude spolu s Igorem Malijevským, Václavem Kahudou a Janou Vébrovou vystupovat ve speciálním motolském vydání kabaretu EKG O Lásce a Tlacích. Přečtěte si krátký rozhovor a navštivte představení v rámci Vědecké konference ve Velké posluchárně ve středu 10. dubna ve 12.15.


S Jaroslavem Rudišem o psaní a saunování

Jaroslav Rudiš je spisovatel a hudebník. K jeho známým novelám patří prvotina Nebe pod Berlínem (Labyrint 2002), trilogie komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, 2003–2005), které se dočkaly filmové podoby v roce 2011; román Potichu (2007) spojuje příběhy pětice lidí žijících v hluku a samotě v současné Praze; Konec punku v Helsinkách (Labyrint 2010) je příběhem o poslední punkové generaci v Československu a NDR. Nejnověji vydal novelu Český ráj (Labyrint 2018) o saunování a německy román Winterbergova poslední cesta, za niž byl nominován na Cenu Lipského knižního veletrhu. Hraje ve skupině Kafka Band. Kabaret EKG, který provozoval s Igorem Malijevským, loni upadl do stádia klinické smrti, v Motole bude ale oživen.

Fotografie: David Kumerman (Divadlo Archa)


Jaký je život tam na druhé straně?

Dobrý. Pivo tu mají taky, světlo svítí a vlaky jezdí celkem přesně. Ale taky trochu hektický, jsem pořád na cestách. Čeká mě teď turné, asi čtyřicet čtení. Takže budu bydlet hodně ve vlaku. Ale tak to mám i rád. Ve vlaku i rád píšu.

Máte i v Německu oblíbenou scénu nebo jevištního partnera?

Rád čtu se svým kamarádem Martinem Beckerem. Vystupoval i na EKG v Divadle Archa. Martin teď v Německu vydal takového literárního průvodce českou literární krajinou (Čekání na Kafku: Literární věda o České republice, 2019, německy – pozn. red.). A já svůj železniční román, Winterbergovu poslední cestu. Občas čteme spolu.


2018.
Vaše nejnovější novela v češtině, Český ráj, je o partičce mužů, kteří spolu pravidelně chodí do sauny, a samozřejmě vychází z vaší osobní zkušenosti se saunováním. Chodíte do sauny v Česku i v Německu?

Ano. Chodím do sauny jednou, dvakrát týdně. Jak hodně cestuju, tak jsem si našel své oblíbené sauny skoro všude, ve všech městech, kam se vracím. Ale nejraději mám saunu u nás v Českém ráji v Jičíně a pak naši saunu v Berlíně.

Říkáte, že do saun se překlápí něco typicky českého, podobně jako v hospodě. Odlišují se v Česku a Německu saunovací zvyky? Třeba spontánní družnost lidí?

Je to podobné, ale naše sauna v Jičíně je malá a skoro všichni se tam známe, to se pak úplně jinak kecá. Taky není smíšená, což ve velkých městech nebo v Německu je běžné. Ale ve smíšených saunách se nikdy tak nekecá. A v sauně v Polsku musíte mít plavky, u nás nebo v Německu ne.

Českém ráji obhajuje jeden návštěvník cizince poukazem na to, že jeho zubař je Syřan, a diskuse tak vyzní celkem vstřícně pro migraci. Je to autentický záznam? Je to v tuzemském, nejen saunovém světě pravděpodobné? Nestrhla se potom hádka? A když se dostaneme dál, existuje pražská sauna, podle vzoru pražská kavárna?

Ano, jen to není zubař, ale ortoped u nás v Českém ráji. Staral se mi o můj zle vyvrknutý kotník. Skvělý lékař. Samozřejmě, že se tam občas i pohádáme, ale málo. Ta nedorozumění často vznikají z neznalosti. My tu žijeme prostě ve strašné izolaci, myslíme si, že problémy světa se nás netýkají. Ale ono to je jinak. Hodně z nás by si také přálo žít v jednoduchém světě, ale on je bohužel poměrně složitý.

Saunování se zdá jako dobrá věc, do demografického vývoje západní společnosti ale nezapadá tím, že údajně dlouhodobě snižuje plodnost, počet spermií...

Aha, tak to musíme v sauně brzy probrat, to jsme zatím nezkoumali! A to už jsme tam probrali ledacos.

Winterbergova poslední cesta je vaším prvním románem v němčině. V německém jazykovém prostředí jste už dlouho jako doma, proto bychom se mohli ptát, ne proč německy, ale proč až nyní?

Baví mě být doma v obou jazycích. Jejich střídání mi přijde přirozené, oba ty jazyky patří k našim příběhům, k naší historii. Ale dlouho jsem si na větší text netroufal, nakonec ten román má pět set čtyřicet čtyři strany.

Co byla největší výzva?

Sednout si ke stolu a začít konečně psát. Jako vždycky. Winterbergova poslední cesta je železniční putování střední Evropou, jejími dějinami. Melancholická, ale snad taky hodně vtipná kniha.

S čím přicházíte do Motola?

S příběhem ze sauny z Českého ráje.

Co plánujete na nejbližší dobu?

Turné. Kromě čtení mě čekají i koncerty s naší kapelou Kafka Band. Právě jsme vydali nové album Amerika. Hrajeme v Německu, ale jedenáctého května budeme i v Praze. A ještě předtím se s Igorem Malijevským vrátíme na dva večery s EKG do Archy, a to prvního a druhého května.

Vytvořeno: 19. 3. 2019 / Upraveno: 30. 4. 2021 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.