Písničkářka a hudebnice Jana Vébrová vystoupí v motolském vydání literárního kabaretu EKG Jaroslava Rudiše a Igora Malijevského. Poslechněte si ji ve středu 10. dubna od 12.15 ve Velké posluchárně. Rozhovor.
Jana Vébrová je samorostlá písničkářka a hudebnice, doprovázející se na akordeon. Vydala album Kykyrý (2007) a spolupracovala s Divadlem Komedie a orchestrem pro soudobou hudbu Agon Orchestra. V současnosti se objevuje v oceňovaném tanečním představení „La Loba“ Lenka Vagnerová Company a občas si odskočí od plotny vypomoci svému muži Ivanu Acherovi do nahrávacího studia.
Jak se máte a čím v těchto týdnech a měsících žijete?
To je hodně košatá otázka. Nyní se cítím trochu unaveně... Moc jsem toho nenaspala, protože jsem se včera večer byla opájet úspěchy svého muže Ivana Achera na předávání cen České divadelní kritiky v Praze. Brzy ráno jsem už ale musela budit naše dcery do školy zde, na severu. Z čehož vyplývá, že jsem ale šťastná. Šikovný a žádaný manžel, tři krásné, zatím životem nezkažené dcery... Příroda, co růžky začíná vystrkovat... Budou se sbírat byliny, kopat kořeny, pálit ohýnky, budou procházky, bude to hezké! Umění jiné než mateřské, kochací, zavařovací, vařicí a sběračské ode mne nyní moc nečekejte.
Čím žijí Lužické hory, kde pobýváte? Setkáváte se s Lužickými Srby z druhé strany hranice?
Pocházím z Varnsdorfu, který s Lužickými Srby, především dík aktivitám právě kolem varnsdorfského básníka Milana Hrabala, spolupracuje. Milan byl blízkým přítelem mého taťky, takže jsem se díky němu párkrát na nějaké literárně hudební akci v Lužici octla. Několik mých písniček přeložil i do lužické srbštiny. Ale já sama s nimi žádný kontakt neudržuji. Ovšem morální spřízněnost s tímto utlačovaným a o svůj jazyk a kulturu bojujícím národem cítím.
Jinak jsou Lužické hory takové pusté. Což člověku, milujícímu klid a svůj svatý čas pro sebe a rodinu, vyhovuje. Za každým rohem nečíhá nabídka neodolatelné kultury, není tu příliš lidí, kteří by vás umělecky rajcovali.
Sudety jsou krajem s přetrženou kulturní pamětí – cítíte se zaplňovat svou tvorbou tuto prázdnotu? Nebo spíše sounáležíte s kolegy ze svého žánru například v evropském měřítku? Říkáte, že vaše hudební vzory jsou spíše zahraniční...
Neodvážila bych se to nazvat zaplňováním prázdnoty... Spíš to během let, kdy střídavě tvořím a netvořím, vnímám tak, že právě vykořeněnost zdejšího kraje a nula procent folklóru mě donutily najít si vlastní pěvecký projev, vlastní způsob hry na akordeon, v níž nemám žádné školení, a vlastní způsob komponování písní. Vlastně té prázdnotě mohu poděkovat.
Sounáležitost cítím s muzikanty z celého světa, ovšem za předpokladu, že tvoří kvalitní hudbu, která nějakým, třeba ne zcela vysvětlitelným způsobem útočí na moje smysly a srdce.
Přestože jste na webu a sítích přítomná, všiml jsem si, že mimo nezbytné termíny koncertů komunikujete spíše sporadicky – je to nedostatkem času, nebo také postoj? Jak se ve vašem životě snášejí kladný vztah k přírodě, krajině, tradičním materiálům, postupům výroby potravin a podobně s moderními digitálními technologiemi?
Když já se nerada chlubím! Ale kdybych se měla chlubit teď, bylo by to jen tím, jaké jsem upekla sušenky nebo že se mi podařilo dobře nasušit pampeliškovej kořen. Až přijdu na něco zásadnějšího ke chlubení, tak asi nakřápnu tu krustičku tajemství, jak dělat správně píár a sebepropagaci.
A on je dost možná ten pampeliškovej kořen podstatnější než budování image umělkyně. Kdo chce, tak si mne najde. Kdo chce, může být se mnou. I svým dětem říkám, ať nejsou invazivní.
Archiv J. V.
Co o vás vyjadřuje lapená vážka, kterou jste si dala jako profilovou fotografii na Facebooku?
Že jsem loňské léto měla hodně dobrej postřeh.
Na čem nyní pracujete?
Polévka s mrkví, cizrnou a pečenou dýní, „Ivoškův plátek“, což je můj tajný recept z kuřecích prsíček, který vařím svému muži ve vzácných chvílích. Pak doplétám už půl roku šátek pro kamarádku a hltám Vanga, výjimečnou knížku, co mi doporučila má nejstarší dcera (Timothée de Fombelle, Vango, česky 2013, pozn. red.)
S čím přicházíte do Motola?
Já myslím, že jsem docela zdravá. Mám se bát?
