Dalším z hostů Vědecké konference bude Olga Stehlíková, básnířka a kritička, která vystoupí spolu s hudebníkem Tomášem Braunem v pořadu Josefa Chuchmy. Ve čtvrtek 26. 4. ve 13.15 v Pelouchově posluchárně. Přečtěte si krátký rozhovor.
S Olgou Stehlíkovou o jejích nejnovějších textech a literárním zahradnictví
Olga Stehlíková (nar. 1977) je bohemistka, lingvistka a básnířka. Působí jako redaktorka a editorka, jako literární kritička sleduje současnou českou poezii a prózu. V roce 2017 získala cenu pro kritika roku Tvárnice časopisu Tvar. Byla redaktorkou literární revue Pandora, je editorkou revue Ravt, internetového klonu časopisu Tvar. Její básnickou prvotinou jsou Týdny (2014, Magnesia Litera 2015), nejnověji vydala sbírku variací na dvojverší Vejce/Eggs (2017), kterou doplňuje stejnojmenná LP deska s hudbou Tomáše Brauna na vybrané básně z této knihy. Žije v Praze.
Označila jste se za literární pozorovatelku a zahradnici – co si pod tím představit, čím se to liší od kritičky?
Především jistou péčí, kterou literatuře taková zahradnice prokazuje. To kritička sama o sobě provozovat nemusí. Já se nejen snažím literaturu reflektovat recenzemi, ale také coby nakladatelská redaktorka pracuji na tom, aby vycházely nové rukopisy, především básnické. Tím, že pracuji pro České literární centrum, se také podílím na propagaci české literatury v zahraničí, což je úkol centra jako takového. A coby jediný redaktor Ravtu publikuju řadu literárních, dříve nepublikovaných novinek online. Tolik k zahradnici. K pozorovatelce snad to, že se snažím mít přehled o tom, co se v literatuře děje, a pokouším se tomu porozumět a vytvořit si na to nějaký názor, který bude moci případně stát za mými kritickými soudy.
Jak dlouho jste psala Týdny, svůj pozdní debut, jak dlouho jste tříbila a zvažovala?
První texty pro Týdny vznikly už v roce 2008, kniha vyšla až 2014. A samozřejmě velký vliv na její výslednou podobu mělo nejen moje tříbení, ale práce editora a přátel, kteří rukopis četli a komentovali.
Mateřství jako téma není v poezii vůbec časté, i když vy se mu nevyhýbáte. Proč tomu tak je?
To už dnes není tak docela pravda. To platilo třeba před pěti lety. Nyní, zdá se mi, je už rodičovství ve smyslu mateřství, rodina a manželství více tematizováno, píše o něm třeba Simona Racková, Jitka Srbová nebo Ivana Kašpárková. Já už v podstatě ne, vše jsem řekla v Týdnech, moje aktuální texty jsou jiné.
Vejce/Eggs jsou neobvyklé formátem média, kombinací knížky a LP. Originální je taky videoupoutávka. Inspirovali jste se, nebo to vyplynulo?
Ne, nikde jsme se neinspirovali. Nevím o tom, že by takový projekt existoval, minimálně ne u nás. Já jsem pouze napsala texty, všechna hudba a volba textů pro zhudebnění byla na Tomáši Braunovi, který sedmnáct textů na desku zpracoval do podoby jednotlivých skladeb, které jsou na LP. K projektu je také webová stránka www.vejce-eggs.cz, kde si lze celou desku stáhnout ve formátu MP3 s heslem SKORAPKY101. Dvojverší v knize je totiž právě tolik – sto jedna.
S čím přicházíte do Motola?
Josef Chuchma se zřejmě bude ptát na leccos, ale my s Tomášem přicházíme s projektem Vejce, s básněmi a hudbou k nim, já ještě s básněmi z nového rukopisu Portréty, a možná i z rukopisu Půjdu za lyrický subjekt, což je náš společný pseudonymní projekt s Milanem Ohniskem, básníkem. Autorkou, která mluví naším hlasem, je Jaroslava Oválská. Její sbírka by měla vyjít v nakladatelství Druhé město letos na podzim. Tomáš určitě zahraje i jiné skladby než ty vaječné. Moc děkujeme za pozvání na tak důležitou událost.
