S Igorem Malijevským o permanentní krizi, lyričnosti a Ukrajině
Básník a fotograf Igor Malijevský vystoupí společně s Jaroslavem Rudišem a Ester Kočičkovou v motolském vydání Kabaretu EKG. Přibližujeme jeho nedávnou tvorbu a život v krátkém rozhovoru.
Igor Malijevský je básník, prozaik, fotograf a kuchař. Vystudoval teoretickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, souběžně studoval šest semestrů filosofie na Filosofické fakultě UK. Poté se živil jako správce sítě, vyučoval fyziku a tvůrčí fotografii na základní škole, pracoval jako redaktor Literárních novin. K jeho nejnovějším počinům patří Měsíc nad řekou Tejo (Argo 2014), Miliónový časy. Povídky pro Adru (Argo 2014) nebo Hladová kuchařka. Vaříme za poslední korunu (Novela bohemica 2013); v roce 2013 vystavoval ve Stredoeurópskom dome fotografie v Bratislave.
Pročítal jsem vaši nejnovější povídkovou sbírku Měsíc nad řekou Tejo a zaujalo mne, jak s lyrickými pasážemi kontrastují prudké dějové posuny. Je znát, že povídky psal básník. Z čeho vás napadají náměty na povídku, jsou to spíše příhody, akce, nebo dojmy ze situace?
Popravdě nikdy jsem neměl velkou potřebu fabulovat. Samozřejmě, velká část literatury je založena na slovu, které je nějakým více či méně rafinovaným způsobem od reality odpoutané, to už dnes vím. Mě ale zajímá svět, se kterým se setkávám, jsem v tomto směru trochu primitivem. Asi je to tou fyzikou, co jsem kdysi vystudoval. Neumím si vymýšlet, nebaví mě to. Mám rád, když je to na ostro, proto drtivou většinu těch textů tvoří prožité situace, často mnou, občas někým blízkým. A ty lyrické pasáže – pokud třeba důkladně popíšete, jak padá vločka, tak je to drama jak sviňa. Nepřál bych vám to prožít.
Neohrozil úspěch vaší Hladové kuchařky vaši kariéru autora kuchařek pro nemajetné, protože vám pravděpodobně vydělal dost na to, abyste se mohl přestat živit tím nejlevnějším jídlem?
Nijak zvlášť jsem nezbohatl, ale občas s někým vyměním výtisk za opulentní oběd nebo večeři. A přesně tak jsem si to představoval.
Jak se v posledních pár letech proměňovalo to, co chcete od života získat a co mu chcete dát?
Panebože já od života nic nechci, já ho nijak nekonzumuju. To on chce pořád něco po mně a pomalu ze mě ujídá. Dávám mu sebe. Dřív jsem si možná myslel, že se to ještě může změnit.
Co od vás můžeme čekat na EKG?
Úplně cokoli.
Jak souvisí téma pořadu se stavem vaší duše?
Absolutně. Krisis pochází z řečtiny a to slovo znamená rozhodnou chvíli. Myslím, že slušný člověk by měl být v krizi permanentně, protože každou chvíli, každý okamžik o něco podstatného jde. Že až příliš často jedeme na autopilota, to už je druhá věc.
Svoboda a blahobyt nás vzdalují.
Na čem teď pracujete?
Z těch věcí, které už mají nějaký tvar, snad mohu mluvit o výstavě klasických černobílých fotografií ze Lvova, premiéra by měla být zhruba za rok. Ve Lvově teď trávím hodně času, má pro mě tajemství a poezii, zároveň je dnes v podobném křehkém stavu, jako byla Praha na začátku devadesátých let, a to je mi přirozeně blízké. Lidi se tam ještě navštěvují, potkávají v hospodách. Dveře do dvorů jsou otevřené, a když pohladíš dítě po hlavičce, tak tě nezavřou jako pedofila. Zároveň je to město svobodné a paradoxně je v něm dnes hodně naděje. V takovém světě bych uměl žít. Jenomže to asi nikdy není dlouhodobě stabilní stav. Lidi jsou si zkrátka nejblíž, když je nějaký průser. Svoboda a blahobyt nás vzdalují.
EKG se bude konat ve středu ve 12.30 ve Velké posluchárně.
