Info

Fotografie: Archiv 2. LF

Umělá inteligence a vysokoškolské práce? Změňme k nim přístup

Umělá inteligence a vysokoškolské práce? Změňme k nim přístup

Prof. Jakub Otáhal povede společně s dr. Martinem Zielinou workshop Jak může AI usnadnit práci vědcům? Zeptali jsme se ho, jak vidí možnosti a limity použití umělé inteligence při tvorbě písemných prací na vysoké škole.

Prof. MUDr. Jakub Otáhal, Ph.D., se věnuje epilepsii, diagnostickým metodám a personalizované medicíně. Od roku 2021 je přednostou Ústavu patologické fyziologie 2. LF.

Jaký je váš názor na skutečnost, že mnohé univerzity plošně ruší některé druhy písemných prací, aby předešly tomu, že studenti budou vydávat texty vygenerované umělou inteligenci za vlastní?

Nyní jsme slyšeli vyjádření vlády, že jsme se jako země propadli v technologické konkurenceschopnosti. Jsem přesvědčený, že zakazovat, abychom při tvorbě prací využívali nástroje AI, je cestou zpátky a rozhodně nás to v daném žebříčku výše neposune. Jestliže si vláda přeje, abychom se do patnácti let dostali na špičku technologického vývoje, tak právě AI představuje nástroje, se kterými se člověk nutně musí naučit pracovat – i když to bude trošku bolet, jako když ve filmu Postřižiny nahrazovalo koňskou sílu nákladní auto a lidé to vnímali jako velké neštěstí. Takže AI je v naší situaci velká výzva, která se ne může. ale musí používat v rámci výuky, a právě na sestavování seminárních nebo závěrečných prací se to docela pěkně ukazuje. Musí se ale změnit naše chápání těchto prací a jak k nim přistupujeme.

Jak?

Už nemůžeme zadávat práci tak jako dřív: „Napište mi sto stránek.“ To samozřejmě vede k tomu, že student svůj úkol zadá botovi, ten mu vyplivne spoustu textu a on vlastně ani neví o čem. Musíme zadávat práce, které potřebují vysokou míru kreativity a integraci dat a jejichž dílčí úseky mohou být řešeny, nebo se bude předpokládat, že budou řešeny pomocí GPT.

Znamená to, že by se měla proměnit norma toho, co se pokládá za kreativitu a co za plagiát?

Plagiát je v současnosti myslím definovaný docela jasně – já ale netvrdím, že by člověk měl generativní modely používat k tomu, aby mu napsaly pět stránek textu, které převezme, aniž si je přečte. Jde o to, že může využívat bota pro interakci – a to budeme ukazovat s doktorem Zielinou v rámci naší přednášky. Že můžu ChatGPT, abychom uvedli nejznámější model, pokládat za kolegu, se kterým si povídám a který mi, když mu poskytnu správný kontext a správné otázky, dává okamžitou zpětnou vazbu. A stejně jako mí živí kolegové, když se s nimi bavím, mi mnohdy říká i nepravdy a nepřesnosti. Jako je člověk jenom člověk, umělá inteligence je jenom umělá inteligence.

Pokud k tomu přistoupím správně, strašně mi to pomůže. Při naší práci okamžitá zpětná vazba a interakce nesmírně pomáhají. Už jen když takzvaně promptuji, musím si utřídit myšlenky a formulovat problém, abych botovi dal smysluplnou otázku, protože užitečnost jeho odpovědi je přímo úměrná její kvalitě. Pokud otázku položím dobře v dobrém kontextu, většinou dostanu správnou nebo dobrou odpověď.

 

.

Plagiátorství, nepřiznaného přebírání textu, se tedy neobáváte?

Myslím si, že když se práce dobře postaví a zadá, bude to fungovat. Možná si naopak uvědomíme, kolik naše práce dosud obsahovaly vaty.

Jak to myslíte?

Jestliže provádíme nějaký experiment, změříme jev a získáme data. Ta se zfalzifikovat nedají, protože jsou měřená – dají se samozřejmě vygenerovat nějaká podobná náhodná, ale když děláte experiment, tak originální data jsou tím, co chcete ukázat. Součástí studie je ovšem také úvod, obsahující literární rešerše, které umožňují čtenáři pochopit zjištění v kontextu příslušné vědecké diskuse. Proč bych nemohl tuto část, která nepředstavuje jádro práce, napsat s pomocí bota? Neříkám, aby to napsal za mě, ale v interakci se mnou. Existují i jiné nástroje než GPT, například Scite AI, který budeme ukazovat a který umožňuje prohledávat jenom vědeckou literaturu. Mohu se ho zeptat, jestli mi třeba neunikla nějaká literatura v dané oblasti, anebo, když už mám svůj text napsaný, jestli jsem nezapomněl něco důležitého citovat. Jako kdybych šel do knihovny a dlouho hledal v databázích.

Cítíme, že nejde o to, že by to byl plagiátorský čin, ale spíše o to, že zvyšuju kvalitu textu. To bychom si měli uvědomit jako učitelé i studenti.

O generativních modelech mluvíte hezky, přirovnáváte je ke kolegům, kteří také dělají chyby atakdále. Proč tedy například na našem workshopu poslouchat živého lektora, proč jste jakožto živý výzkumník lepší než nějaká instance AI, namluvená robotickým hlasem?

Hlavním rozdílem jsou emoce, celá emotivní stránka. Jsem přesvědčený, že když si člověk daný model dobře napromptuje, bude obsahově schopný vytvořit krásnou prezentaci. Některé modely dokonce umějí konvertovat text v řeč, takže jsou schopné výslednou prezentaci odpřednášet. Ale není tam interakce. Já podle reakcí nebo naopak nereagování publika poznám, na co mám dát důraz, nebo se mě mohou zeptat.

Je ovšem možné, že za čas to bude umět i model vyšší generace, do budoucnosti nevidím. Ale věřím, že i když se budou široce používat, zůstanou ve většině spíš nápomocné, než že by nahrazovaly lidskou sílu. Jako je to v současnosti v radiodiagnostice, kde používáme modely umělé inteligence pro detekci různých novotvarů. Umělá inteligence označí radiologovi podezřelá místa a ten dodává další kontext, který stroj zatím nemá. Říkám: zatím.

Vytvořeno: 29. 10. 2024 / Upraveno: 29. 10. 2024 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.