Mgr. Josef Šlerka, Ph.D., se ve své přednášce na Vědecké konferenci bude věnovat umělé inteligenci ve výuce. V rozhovoru jsme dále rozebírali, jak k nástrojům AI přistupovat, jejich dopad na pracovní trh nebo malé jazykové modely.
Promění se podle vás vlivem AI systém školství a samotný proces vzdělávání?
Myslím si, že systém asi zůstane dlouhou dobu stejný, protože je zavedený a asi neexistuje ani žádná vůle ho zásadním způsobem změnit. Určitě změní důraz na to, co se bude vyučovat a jak se to bude zkoušet. To znamená, že umělá inteligence pravděpodobně začne přinášet potřebu například lepšího formulování myšlenek, lepšího kladení otázek. Na druhou stranu zase bude ubývat memorování nějakých konkrétních fakt. V tomhle ohledu uvidíme spíš zrychlení procesu, který tady už dávno je.
Mgr. Josef Šlerka, Ph.D. je datový analytik. Patnáct let vedl Studia nových médií na FF UK. Prošel startupy Ataxo Interactive a Socialbaker. Působil čtyři roky jako ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Zasloužil se o spuštění projektu NFNŽ Mapa médií, jehož cílem je „poskytovat objektivní a komplexní přehled o českých médií“. Je uznávaným odborníkem na problematiku dezinformací a konspiračních teorií. V roce 2014 získal ocenění Osobnost roku v anketě Křišťálová lupa.
Největší problém v interakci lidí s umělou inteligencí totiž spatřuji ve schopnosti číst, psát, interpretovat a kriticky myslet.
Jak by podle Josefa Šlerky vypadal kurz celoživotního vzdělávání zaměření na AI gramotnost?
Pravděpodobně by se zaměřoval na četbu literatury a filosofie a jejich interpretování. Protože největší problém v interakci lidí s umělou inteligencí totiž spatřuji ve schopnosti číst, psát, interpretovat a kriticky myslet.
A pokud by byl praktičtěji zaměřený, s čím byste zájemcům poradil začít?
Asi bych jim doporučil začít tím, ať zahodí veškerý ostych a uvědomí si, že u počítače sedí sami a umělá inteligence, respektive velké jazykové modely, na ně nikde nepráská, na co se jí zeptali a co s ní probírali. Ať se s ní začnou bavit, jako když potřebují zabít nudu s někým, koho potkali v čekárně u doktora. Ať postupně objevují, co všechno AI umí. Myslím si, že nejdůležitější asi je zbavit ostychu... a také přehnaných očekávání.
Myslím si, že nejdůležitější asi je zbavit ostychu... a také přehnaných očekávání.
A nějakého konkrétního parťáka?
Konkrétní parťák? To už záleží na potřebách toho každého člověka. Za tu krátkou dobu, co tady s námi modely AI jsou, už jsem viděl tolik použití, že se sám nestačím divit – od psychoterapeuta až po kouče při pomoci jak zhubnout. Záleží na každém, jaké má preference. Můžete si v něm třeba namodelovat Winstona Churchilla a povídat si s ním o tom, jaká byla jeho jednání se Stalinem v Teheránu v roce 1943.
Se kterými modely AI si nyní hrajete vy a k čemu je při práci používáte?
Pro mě je AI primárně co-pilot, párťák. Používám ho neustále na dolaďování formulací nebo zjišťování postupů. Pomáhá mi hlavně zrychlit rutinní úkoly, třeba když programuju nějaký script pro analýzu dat a podobně. V tom je pro mě zásadní.
A v tuhle chvíli mě osobně nejvíc zajímají takzvané malé jazykové modely, což jsou vlastně modely uzpůsobené pro to, aby běžely v notebooku nebo v jiném malém zařízení, tak aby je měl člověk pořád u sebe a svoje.
Přijde mi, že to otevírá novou éru používání. Kdybychom se vrátili například k lékařství, tak ve spoustě věcí by dneska AI mohla lékařům pomoct, ale jsou tam problémy jako třeba GDPR, sdílení osobních údajů o pacientech, které musím chválit a nechceme je nahrávat mimo bezpečné servery. Zatímco když budete mít tuhle AI v práci na svém počítači, tak vám to otevře úplně nové možnosti. Takže malé modely uvnitř počítačů, které má člověk u sebe, budou podle mého to, čemu se říká the next big thing.
Malé jazykové modely uvnitř počítačů, které má člověk u sebe, budou podle mého to, čemu se říká the next big thing.
Necháváte si své děti hrát si nebo učit se s AI? Četl jsem na sociálních sítích příběhy příjemně šokovaných rodičů, co placená verze GTP4 dokáže.
Moje děti už jsou trošku větší děti. Je jim 15 a 18 let, už to tedy nejsou úplně děti a člověk už jim nemá, co říkat. Ale co vím, tak obě to používají, přičemž vlastně paradoxně ta mladší mnohem víc.
Když třeba potřebuje pomoct s mixováním hudby, když potřebuje nějakou pochopit, jak má zacházet s nějakým softwarem, když se potřebuje poradit o tom, jakým způsobem zmixovat dva tracky, takže ho vlastně používá jako takového co-pilota.
Myslím si, že ta mladší generace nepíše tolik, jako jsme psali my nebo jako píšeme my, takže pokud vím, tak ho používají tyhle ročníky hlavně na psaní čtenářských deníků, který stejně všichni nesnášeli. Takže tam to využití zase tak rozsáhlé není.
Prožíváme podle vás radikální proměnu pracovního trhu? Sedí přirovnání k vynálezu knihtisku. A co má člověk dělat, aby neztratil krok?
To jsou dvě různé otázky. Ta první je, jestli sedí přirovnání k vynálezu knihtisku, což podle mě ano. Myslím si, že tahle technologická revoluce je s tím srovnatelná.
Co se týče radikální proměny pracovního trhu, trochu přeceňujeme bezprostřední dopady technologických změn a podceňujeme ty střednědobé. Myslím, že v krátkodobém horizontu, během dvou až tří let, žádný velký zásadní otřes patrně nepocítíme, spíš to přinese prozkoumávání možností.
Myslím si, že otřes přijde v horizontu spíš deseti, patnácti let a tam bych ho očekával poměrně velký. Čekal bych, že se budou přesouvat poměrně velké skupiny pracujících mezi jednotlivými oblastmi.
Čeká nás revoluce i v rámci oboru a profesí? Co budou ve světě stále lepších nástrojů umělé inteligence dělat překladatele, programátoři nebo právníci?
Myslím si, že nás čeká rozhodně výrazné zlepšení oblastí, kde je častou dominantou komunikace a občas na ní prostě není čas. Tím mám na mysli úředníky a státní úřady, které potřebují komunikovat s lidmi, ale občas se jim to nedaří.
Podle mého to pomůže i v lékařské branži. Pacient ne vždycky rozumí tomu, co mu doktor říká a umělá inteligence může v takovém případě nabídnout most k tomu, aby dokázal formulovat nějakým jednoduchým způsobem i pro obyčejné smrtelníky, co s nimi je a co se dá očekávat. To máme tedy povolání, kde uvidíme zlepšení, ale ne nahrazení.
Pak budou povoláni, kde uvidíme výrazné nahrazení a úbytky pracovních míst. To budou místa různých marketingových autorů, copyrighterů, ale třeba i pracovníků v callcentrech nebo na různých zákaznických linkách – tam to bude mnohem, mnohem silnější.
Pak budou povolání, která budou vyžadovat vnitřní změny v tom, jak fungují. Profese, které jsou spojené s vyšší mírou důvěry, než si uvědomujeme, například právník nebo učitel, zkrátka když lidé osobně ručí za to, co se tam dělá a je to i produktem i jejich autority. V tomhle případě uvidíme podle mého spíš změny v tom, jakým způsobem tato povolání chápeme.
Nežárlíte na umělou inteligenci? Jednou bude chytřejší než my.
Nežárlím. Jsem strašně rád, že jsem se toho dožil. Člověk viděl nástup osmibitových počítačů, rozmach internetu a já měl za to, že umělá inteligence je nakonec spíš takový snový projekt, než že by mohla skutečně dosáhnout těch výsledků, které dneska vidím. Takže jsem strašně spokojený, že bude chytřejší než já – to je asi dost pravděpodobné a není to zas tak komplikované. Naopak z toho mám velkou radost.
A co rychlost technologických změn? Myslíte si, že to průměrný člověk dokáže vstřebat, smířit se s tím?
Myslím si, že průměrný člověk to nedokáže vstřebat, ale bude se s tím muset smířit. Možná uvidíme i nějakou formu protestu proti rychlosti technologických změn a třeba se to propíše do nárůstu konzervativních proudů ve společnosti, do odmítání technologií. Možná, že uvidíme, že Příběh služebnice není až taková sci-fi, jak se zdá. Myslím ale, že to budou spíš takové neurvalé reakce na technologickou změnu, a nakonec jí lidé akceptují už jenom proto, že v tuhle chvíli lidstvo ví o světě tolik, že už žádný jednotlivý člověk není schopen to držet v hlavě a musíme to nějak pořádat.
Možná, že uvidíme, že Příběh služebnice není až taková sci-fi, jak se zdá.
Myslíte si, že nástroje umělé inteligence mohou přispět k tomu, že ubyde objemu práce, anebo si zase nějakou vymyslíme, abychom se ujařmili?
Mám pocit, že práce nikdy neubyde. Práce vždycky jenom přibyde. V mnoha ohledech může umělá inteligence nechat na člověku tu zajímavější práci, protože už dnes může velmi často odbavit tu méně zajímavou část.
V tomhle ohledu umělá inteligence možná může nakonec přispět i k tomu, že budeme pracovat míň. Ale uvidíme, jaký dopad a rozmach to bude mít oblastech, které se týkají třeba robotiky, protože my dneska mluvíme o velkých jazykových modelech, o generativní AI. Ta má dopad na lidi, kteří pracují primárně hlavou nebo pracují tak, že čtou nějaké symboly a nějaké jiné symboly produkují.
Lékař je třeba povolání, které se nachází vně téhle hranice, tam je mnohem víc prvků. Ale člověk, který pracuje jako učitel, marketér, advokát, to je člověk, který dosah AI pocítí bezprostředně.
Na druhou stranu lidé, kteří jsou v sociální péči, prodávají v obchodech, malují stropy, jsou instalatéři, dopad AI bezprostředně nepocítí a je otázka, jestli je na obzoru technologie, která by nějakým způsobem zásadně ovlivnila právě tahle povolání.
Když jsme zaostřovali téma vaší přednášky, tak jste řekl, že nás můžete buďto vyděsit, anebo nadchnout. Čím byste nás vyděsil a čím nás nadchnete?
Ta zpráva by byla vždycky stejná: AI bere lidem práci, ale jednou bych vám to podal jako dobrou zprávu a podruhé jako strašně špatnou zprávu.
Vyděsit můžeme tím, jak zásadně začíná zpochybňovat AI to, co si člověk o sobě myslí.
Ale ne, vážně. Myslím si, že vyděsit můžeme tím, jak zásadně začíná zpochybňovat AI to, co si člověk o sobě myslí – tu schopnost toho, že my jsme jedineční v tom, že rozumíme, že máme intelekt. Na to byl člověk hrdý a odlišoval se tím od zbytku svého okolí. A tohle se zdá, že už úplně nefunguje. A teď je jenom na vás, jestli jsem tímhle vyděsil, nebo nadchnul.
