Vědecká konference v době morové rány aneb jak to viděl organizátor

Ohlédnutí od prof. Jana Trky a fotogalerie.

Po nemožnosti uspořádat Vědeckou konferenci v jarním termínu a s vidinou rychlého nástupu nových omezení jsme se spolu s děkanem fakulty rozhodli uspořádat konferenci v neobvyklém termínu před začátkem akademického roku. Připočteme-li k tomu ještě nutnost omezení maximálního počtu návštěvníků (proto elektronická registrace), omezení tradičního občerstvení a doprovodného programu (Motolskou míli jsme se rozhodli oželet a stejně tak zajímavý workshop na téma feminizace medicíny), opravdu jsme nevěděli, co si od konference slibovat. Za mne – výsledek předčil očekávání!

V posluchárně sice nebylo přeplněno (epidemiologicky na jedničku), ale náš živý přenos sledovalo denně až 300 diváků. I přes roušky byla diskuse živá, snad proto, že dorazili jen ti, kteří měli skutečný zájem o vědecké dění na fakultě a atmosféra byla velmi otevřená. Přednášky studentů (postgraduálních i pregraduálních) měly vynikající úroveň jak vědeckou, tak formální (snad jen délka a podrobnost informací o supraskapulárním kanálu přesáhla kognitivní kapacity posluchačů). Osvědčil se i formát „minipřednášek“ – krátkých pětiminutových sdělení. Jejich autoři ukázali, že i výsledek komplikovaného projektu lze smysluplně shrnout v tak krátké době. Vybírat výherce jednotlivých cen (i ty se letos oproti jiným ročníkům pozměnily) nebylo snadné – jejich seznam naleznete pod článkem. Zajímavé je jejich spektrum: od fyzioterapie přes experimentální kardiologii a klinický výzkum v endokrinologii až k bioinformatice.

Určitě nás všechny nadchlo sdílené nadšení prof. Royta, který popisoval ikonografii smrti a pohřební rituály nejrůznějších evropských období a kultur. Stejně fascinující byl ale i příběh objevu a strastí s prosazením klinických studií česko-australského léku cílícího na mitochondrie nádorových buněk, který nám předložil prof. Neužil. Skladba dalších vyzvaných přednášek našich motolských řečníků byla pestrá: androidová aplikace na řízení glykémie (dr. Petruželková), cílená terapie epilepsie (prof. Jiruška), zobrazování průběhu elektrických vln mozkem (dr. Novák) a operační přístupy k dětským mozkovým nádorům (doc. Libý).

Konferenci oživilo představení a křest knihy Lékařská mikrobiologie – repetitorium od kolektivu studentských autorů kolem Jakuba Hurycha. S maskami morových doktorů vstoupila na jeviště (neboli za katedru) dvojice literárních bavičů Rudiš – Malijevský a po dezinfekci publika 50procentní slivovicí rozjela svůj seminář EKG o Lásce a Prostoru. Hvězdou byl nepochybně architekt a herec David Vávra se svou básní o českém grilování a také… skartovačka (zájemce odkazuji na záznam přenosu).

Konference nás tedy přes neobvyklou dobu konání i formát rozhodně nezklamala. Utvrdili jsme se v tom, že nerušit konferenci přes nepřízeň osudu byl dobrý nápad a že si ji všichni přítomní (a snad i ti v pyžamech u svých domácích laptopů) užili. Doufám, že jsme si udělali dobrou fakultní reklamu i před redaktorkou univerzitního iFora, která byla přítomná po celou dobu konference!

Nepřišli jsme ale ani o žádné negativní jistoty předchozích let – např. o nevychovanost některých přednášejících, kteří utíkali ze sálu okamžitě po svém vystoupení, nepřítomnost některých školitelů a ostentativní neúčast pedagogů. (Předpokládám, že obzvláště v Žížale a okolí bylo v prvních dvou říjnových dnech tolik práce, že nikdo na účast na konferenci nemohl ani pomyslet…)

Poděkování patří těm, kteří se všemi silami snažili o to, aby konference proběhla úspěšně – určitě dr. Hruškové a dr. Sýkorové, Tereze Kůstkové a jejímu týmu, Zdeňku Procházkovi a jeho týmu, Standovi Štrbovi za zajištění přenosu a zejména prof. Zunovi a jím vedenému vědeckému výboru za odbornou přípravu konference.

Uplyne pár měsíců a začneme sbírat abstrakty na Vědeckou konferenci 2021 – doufejme, že se sejdeme už v lepších časech!

Prof. Jan Trka
proděkan pro vědu a výzkum
a hlavní organizátor konference